Časopis KOM

Výzkumné články

Korozní agresivita dlouhodobě uložených odpadů z recyklace upotřebených motorových olejů
Kursová M. a spol.
2002, 46 (3), 52–56

Citace (ACS): Kursová, M.; et al. Korozní agresivita dlouhodobě uložených odpadů z recyklace upotřebených motorových olejů. Koroze a ochrana materiálů 2002, 46 (3), 52–56.

Citace (ISO): Kursová, M.; et al. Korozní agresivita dlouhodobě uložených odpadů z recyklace upotřebených motorových olejů. Koroze a ochrana materiálů 2002, vol. 46, no. 3, p. 52–56.

V souvislosti s řešením způsobu likvidace odpadů pocházejících ze zpracování upotřebených motorových olejů a uložených v tzv. ropných lagunách byla posuzována také korozní agresivita tohoto specifického prostředí. K tomuto účelu bylo využito především vyhodnocení korozního napadení ocelových pilot, které byly v provedení bez povrchové ochrany i po úpravě různými druhy povlaků zapuštěny v různých částech tří ropných lagun po dobu cca 5 let. Výsledky dlouhodobé expozice nechráněné i povrchově upravené uhlíkové oceli v reálných podmínkách lagun byly doplněny o krátkodobé korozní zkoušky vybraných materiálů v prostředí vzorků deponovaných odpadů, jež byly odebrány z různých vrstev hloubkového profilu lagun.
Spektroskopické studium oxidů železa
Třísková J. a spol.
2002, 46 (3), 57–61

Citace (ACS): Třísková, J.; et al. Spektroskopické studium oxidů železa. Koroze a ochrana materiálů 2002, 46 (3), 57–61.

Citace (ISO): Třísková, J.; et al. Spektroskopické studium oxidů železa. Koroze a ochrana materiálů 2002, vol. 46, no. 3, p. 57–61.

Složení korozních oxidických vrstev na vnitřních površích trubek je závislé na chemickém režimu energetických zařízení. Analýza byla prováděna pomocí Mössbauerovské spektroskopie a infračervené spektroskopie a výsledky byly porovnány. Dá se konstatovat, že obě metody jsou vhodné pro určení geneze a morfologie oxidačních vrstev na vnitřních površích parních generátorů. Jako převládající korozní sloučenina byl určen magnetit (Fe3O4) a hematit (Fe2O3). Přítomné oxid-hydroxidy železa potvrzují to, že korozní vrstva rostla topotaktickým i epitaktickým směrem. Zkoumaná vrstva byla tenká, kompaktní a krystalická.
Korozivzdorné oceli pro výztuže betonu
Kouřil M. a spol.
2002, 46 (3), 62–67

Citace (ACS): Kouřil, M.; et al. Korozivzdorné oceli pro výztuže betonu. Koroze a ochrana materiálů 2002, 46 (3), 62–67.

Citace (ISO): Kouřil, M.; et al. Korozivzdorné oceli pro výztuže betonu. Koroze a ochrana materiálů 2002, vol. 46, no. 3, p. 62–67.

Uhlíková ocel je tradičním materiálem využívaným pro zvyšování pevnosti betonových konstrukcí a staveb, jejichž životnost však bývá omezena nepřijatelnou korozí výztuže. Z dlouhodobého hlediska se jeví racionální využít korozivzdorných ocelí s cílem prodloužit funkčnost konstrukce bez nutnosti nákladných sanačních zásahů. Základním požadavkem zůstává dostatečná kvalita krycí vrstvy omezující přístup stimulátorů koroze k výztuži s použitím různých přísad a nepropustných vrstev. Žádná z těchto metod však není schopna bez použití výztuže z korozivzdorné oceli zajistit životnost konstrukce dosahující až sta let. Práce informuje o využitelnosti korozivzdorných ocelí různých jakostí v betonu a uvádí přehled dalších alternativ zvyšování životnosti výztuže v betonu.