Dle požadavků Evropských směrnic (ES, EHS), zák. č. 90/2016 Sb., zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády ČR (NV), harmonizovaných a technických výrobkových norem, ev. jiných technických norem, rovněž též kontraktu (obchodní smlouvy), je nutné provozovat výrobky a technická zařízení jako bezpečné i spolehlivé, ev. projektantem nebo konstruktérem výrobce předepsanou mírou bezpečnosti, trvanlivosti, životnosti, spolehlivosti a kvality.

Strojní, stavební, tlaková, energetická, plynárenská, elektrická, dopravní, transportní, chemická, těžební zařízení, stavby a jednotlivé výrobky (konstrukce, dílce) aj., mohou být vystaveny různým druhům provozního zatížení a různým provozním podmínkám. To má značný vliv na trvanlivost jejích dílů (exponovaných částí), tj. na změnu charakteristik materiálů výrobků, což je výsledkem řady provozních cyklů nebo vystavení určitým druhům zatížení v čase (během doby provozu, provozní životnosti). Toto značně ovlivňuje bezpečnost a kvalitu výrobků (zařízení).

Bezpečnostní inženýrství je odborná disciplína, která přednostně řeší: identifikace nebezpečí, tj. zdrojů rizika (odhalení míst, jevů, stavů, které mají potenciál způsobit nějakou, ev. určitou ztrátu a hodnocení rizika, tj. stanovení velikosti ztrát a odhad pravděpodobnosti ztrát. Řeší se tedy identifikace nebezpečí, odhad frekvence výskytu, odhad následků a porovnání s kritérii a rozhodnutí o rozsahu ztrát a škod.

Riziko je v komplexním pojetí chápáno, jako relace mezi očekávanou ztrátou (poškozením zdraví, ztrátou života, ztrátou majetku a pod.) a neurčitostí uvažované ztráty (zpravidla vyjádřenou pravděpodobností nebo frekvencí výskytu rizika). V užším pojetí se někdy pojem riziko redukuje na pravděpodobnost, se kterou dojde za definovaných podmínek expozice (působení) k projevu nepříznivého účinku. Z definice rizika vyplývá, že riziko je charakterizováno ztrátou (typem ztrát) a frekvencí událostí. Ztráty mohou představovat zdraví člověka, život člověka nebo lidí, majetek nebo životní prostředí. V této souvislosti hovoříme o riziku zdravotním, společenském, ekonomickém a ekologickém.

Odhad rizika: se provádí na základě klasifikace typu činností a zařízení, odhadem následků, stanovením pravděpodobností, odhadem společenského rizika a stanovením priorit.

Prevence před rizikem je organizační a technické opatření nebo činnost, jejichž cílem je předejít závažné havárii a vytvořit podmínky pro zajištění havarijní připravenosti.

Porucha  zařízení je událost, která vyřadí zařízení z běžného provozu a funkce, tj. nelze je nadále bezpečně používat. Kategorizace poruch - úplná nebo částečná, náhlá nebo postupná, náhodná nebo systematická, nezávažná nebo závažná a nezávislá nebo závislá. Závažnost poruchy - nepodstatná, malá, větší, závažná, kritická a havarijní.

Havárie zařízení je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je potenciální nebezpečí a může dojít k bezprostřednímu nebo následnému poškození nebo ohrožení života, zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí (ekologie) nebo ke škodě na majetku, celkovým hospodářským škodám, která přesahuje stanovený rozsah. Havárie vede ke zničení nebo poškození stroje přístroje, zařízení, budovy, technologického celku aj.

Katastrofa: je způsobena přírodními silami a živly typu přírodních povodní, zemětřesení, tsunami, vichřic, tornád, sesuvů půdy, sněhových lavin, sopečných erupcí, kamenných lavin, přírodních požárů apod. Tyto mohou mít další a podstatný vliv na poruchy a havárie zařízení, budov aj.

Stavy, které mohou nastat při poruše a havárii

Stavy při porušení bezpečnosti:

výjimečný stav - poranění bez pracovní neschopnosti

sporadický stav - poranění s pracovní neschopností

nahodilý stav - vážnější úraz vyžadující hospitalizaci

občasný stav -těžké poranění s trvalými následky, které může způsobit i invaliditu

častý stav - zranění, jehož vlivem dojde k úmrtí zaměstnance

Stavy porušení zásad životního prostředí:

výjimečný stav - menší dopad (do 10.000,- Kč)

sporadický stav - střední dopad (do 100.000,- Kč)

nahodilý stav - významný dopad (do 500.000,- Kč)

občasný stav - značný dopad (do 1.000.000,- Kč)

častý stav - katastrofický dopad (nad 1.000.000,- Kč)

Stavy porušení zásad kvality:

výjimečný stav - menší dopad (do 50.000,- Kč)

sporadický stav - střední dopad (nad 50.000,- Kč)

nahodilý stav - významný dopad (nad 100.000,- Kč)

občasný stav - značný dopad (nad 1.000.000,- Kč)

častý stav - katastrofický dopad (nad 5.000.000,- Kč)

Míra rizika celkového nebezpečí - je číselná veličina, charakterizující velikost možného rizika. Posuzujeme na jeho základě, zdali je riziko akceptovatelné či nikoli. K tomu slouží hodnotící kritéria (matice rizika).

Kategorie míry rizika:

I. zanedbatelné riziko

II. oblast volných kritérií pro hodnocení rizika

III. neakceptovatelné riziko

Na základě výsledků analýzy rizika (riziko spadá do neakceptovatelné oblasti nebo části oblasti volitelných kritérií) musí být přijata vhodná technicko-organizační opatření kolektivní ochrany (změna zařízení postupu výroby nebo technologie apod.), k odstranění zdroje rizika, snížení četnosti výskytu scénářů rizika nebo omezení jejich následků, tj. aby k nim nedocházelo nebo byla alespoň významně snížena četnost událostí (úrazů, poškození životního prostředí a reklamací z důvodu nedostatečné kvality výrobků (služeb). Někdy musí být přijata i opatření individuální - vybavení zaměstnanců (pracovníků) vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky, umístěním bezpečnostních značek, zvukových indikací, optických clon (zábran), koncových spínačů apod.

Analýzy rizik provádí: bezpečnostní technik, revizní technik zařízení, specialista na životní prostředí, specialista pro kvalitu výrobků (práce), hygienik, hasič, programátor procesu aj., a to z provedených auditů a kontrol, ev. inspekcí.

Identifikace zdrojů rizik: se provádí na základě hodnocení následků i také hodnocení pravděpodobnosti a výstupem je stanovení rizika.

Hodnocení rizik: se provádí identifikací zdrojů rizika (nebezpečí), určením možných scénářů událostí a jejich příčin, které mohou dospět k závažné havárii, odhad dopadů možných scénářů závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářských zvířat, životní prostředí a majetek, odhad pravděpodobností scénářů závažných havárií, stanovení míry rizika a hodnocení přijatelnosti rizika vzniku závažných havárií.

Důvody vyšší spolehlivosti výrobků a zařízení: využívání zkušeností z poruch a zařízení v minulosti (statistika), vznik a využívání nauky o spolehlivosti, využití počtu pravděpodobnosti a statistických i jiných metod, lepší materiály výrobků, dokonalejší součásti a dílce a lepší technologie (ověřené a kvalifikované výrobní postupy). Dále lepší znalosti z různých oblastí mechaniky, nauky o materiálech aj. oborů, využívání počítačů (možnost mnoho věcí propočítat, nasimulovat a odzkoušet, uchovávání dostupných informací (dat), získávání spolehlivých podkladů měřením i zkoušením a validací na tomto základě, dokonalejší technika pro měření a zkoušení, sledování parametrů a podmínek, vyhodnocování a řízení, využití diagnostiky provozu poruch a havárií), konstrukce a použití "inteligentních" zařízení. Rovněž vytvoření a používání technických norem a závazných postupů pro zajištění spolehlivosti, vhodné (požadované) životnosti, bezpečnosti a  kvality výrobků (zařízení), organizační opatření, lepší (důsledná) kontrola, řízení procesů, systému výroby, montáže i provozu, vhodný systém údržby   a oprav (rekonstrukcí a repasí), snižování negativního vlivu lidského činitele na konečnou kvalitu výrobku (zařízení), společenský vývoj, konkurence, možnost výběru dodavatele a právní odpovědnost za vady, poruchy a havárie výrobků (zařízení).

Technická bezpečnost výrobků a technických zařízení je základní disciplína pro posuzování shody kvalitních bezpečných výrobků, které mají únosnou míru bezpečnosti při používání a provozu.

Bezpečný výrobek nebo zařízení musí splňovat stanovené požadavky na spolehlivost, trvanlivost, životnost a kvalitu.

Technická bezpečnost je soubor základních požadavků na dokumentaci (projekční, výpočtovou tj. dimenzionální, konstrukční, materiálovou, výrobní, technologickou, kontrolní, zkušební, montážní, provozní tzn. bezpečnostní a diagnostické, také na rozsah a nastavení kritérií rizik). Dále na kvalitu provádějícího kvalifikovaného personálu, kvalitu výrobního, kontrolního a zkušebního zařízení, programu kontrol a zkoušek hotových výrobků a zařízení, před jejich uvedením na trh a do provozu. Rovněž pak požadavky a podmínkami stanovené úrovně bezpečného provozu a monitorování provozních podmínek i stavů na provozovaném výrobku nebo zařízení. Vždy je třeba dodržovat stanovený plán prohlídek, kontrol, revizí i zkoušek (diagnostiky) na provozovaném výrobku (zařízení).

Technická bezpečnost je ověřený, posouzený a odzkoušený stav výrobku nebo zařízení, při kterém je dosaženo shody s technickou normou, tj. standardem technické bezpečnosti. Předpokladem technické bezpečnosti je snížení rizika ohrožení zdraví, života osob a majetku na přijatelnou úroveň. Při stanovené technické bezpečnosti se předpokládá neustále zlepšování a zdokonalování výrobku a zařízení k vyšší úrovni bezpečnosti při jeho monitorování za provozu. Nelze však vyloučit i přes zavedená a dodržovaná bezpečnostní opatření, že nemůže dojít ke vzniku poruch při provozu výrobku nebo zařízení. Celková úroveň kvality výrobku nebo zařízení je vždy nejvyšším garantem požadované míry bezpečnosti, trvanlivosti, životnosti i spolehlivosti.

Kritéria rizik pro používání a provoz výrobků a technických zařízení - jsou nutnými provozními podmínkami v návodech na používání, provoz, údržbu a kontrolu i diagnostiku. Kritéria rizik jsou stanovena projektantem, konstruktérem nebo výrobcem pro každý výrobek uváděný na trh a do provozu. Rizika musí být neustále analyzována u každého výrobku nebo zařízení. Posledním procesem před spuštěním výrobku nebo zařízení do užívání či provozu je validace.

Analýza rizik: je nástroj, jehož účelem je určit, zda je riziko, spojené s prováděním určité činnosti akceptovatelné nebo není. Skládá se z těchto kroků - identifikace zdrojů rizika (nebezpečí), vytvoření seznamu scénářů (nehody, činnosti, procesů a pod.), tj. způsobů, jakými se mohou zdroje rizika uplatňovat, odhadnutí četností jejich výskytu a určení následků scénářů a ohodnocení rizika porovnáním s předem určenými kritérii. Analýza rizik se provádí ve výrobě   a obslužné i administrativní činnosti. Hodnocení rizika: zanedbatelné riziko, oblast volitelných kritérií k únosnému riziku a neakceptovatelné riziko.

Další druhy bezpečností, které podporují technickou bezpečnost výrobků a technických zařízení jsou: bezpečnost práce a ochrana zdraví, bezpečnost pracovního a životního prostředí, (ekologická bezpečnost) a hygiena.

Bezpečnost práce a ochrana zdraví (ČSN OHSAS 18001): jsou to zásady a požadavky, rovněž i kritéria rizik pro bezpečnou práci a ochranu zdraví při práci. Zde patří používání osobních ochranných prostředků i ochranných bezpečnostních zařízení, bezpečných revidovaných strojů a zařízení i nástrojů. Tato se zabezpečuje identifikací rizik a možného ohrožení, příčin i zdrojů nebezpečí, hodnocením přijetím opatření, aby se nebezpečí minimalizovalo, prováděním kategorizací prací a zařazování zaměstnanců na jednotlivé práce, určením odpovědných osob za provoz a údržbu strojů, zařízení i nářadí, stanovením a návrhem pracovní doby, vedením evidence pracovní doby, plněním povinností týkajících se pracovních úrazů a nemocí z povolání, vyšetřováním příčin vzniku úrazů, vedením jejich evidence, zajišťováním opatření proti vzniku úrazů, zajištěním periodického aktualizovaného školení zaměstnanců, sdělením, které zdravotnické zařízení jim poskytuje pracovně-lékařskou péči, umožněním zaměstnancům účastnit se pracovně-lékařských prohlídek, zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly z hlediska bezpečné práce vhodné pro práci, při které budou používány, zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána i vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečné práce odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště, umístit bezpečnostní značky a zavést signální zařízení, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečné práce a seznámit s nimi zaměstnance, také organizací práce a stanovením postupů tak, aby byly dodržovány zásady bezpečné práce.

Bezpečnost pracovního a životního prostředí - hygienická i ekologická bezpečnost (ČSN EN ISO 14001): jsou to zásady a požadavky i také kritéria rizik pro stanovení podmínek bezpečného pracovního (hygienického) a následně životního prostředí. To vše má pak další vliv na ekologii, tj. na stanovení a dodržování podmínek ekologického působení na pracovní i životní prostředí. Bezpečnost pracovního prostředí je dána stanovenými podmínkami pro bezpečnou práci i jejich dodržováním. Pracovní prostředí nesmí mít nepřípustný vliv na pracovníka (obsluhu). Pracovní prostředí je soubor činitelů působících na činnost člověka v určitém prostoru a/nebo také soubor stanovených podmínek, za kterých se uskutečňuje pracovní proces. Bezpečné životní prostředí je dáno stanovenými podmínkami pro udržování tohoto prostředí a jejich dodržováním. Životní prostředí nesmí mít nepřípustný vliv na okolí, tj. obyvatele, zvířata, rostliny a stromy, atmosféru území, planety a jejího okolí. Životní prostředí je soubor podmínek, za kterých je zaručena životní existence lidí, zvířat, rostlin a stromů.

Hygiena: obor hygieny se zabývá posuzováním práce a jejich vlivů na zdraví zaměstnance (obsluhy výrobního i provozovaného stroje, zařízení aj.). Řeší požadavky na provedení pracovišť a stanovišť obsluhy strojů a zařízení, včetně osvětlení, větrání, zajištění vyhovujících mikroklimatických podmínek na pracovišti, dodržování hygienických limitů pro fyzikální faktory (např. hluk, vibrace, neionizující záření, elektromagnetické pole), biologické faktory (mikroklimatické podmínky, bakterie, viry), chemické faktory (škodliviny a prach v pracovním prostředí), ale i dodržení limitů pro fyzickou zátěž, zátěž teplem nebo chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce za zvýšeného tlaku vzduchu, naplnění ergonomických požadavků (pracovní poloha) pro pracovní místo a pracoviště, dodržování zásad pro práce s biologickými činiteli, vybavení pracovišť sanitárními a pomocnými zařízeními, zásobování pracovišť vodou, ale i zajištění firemní preventivní péče.

Míry zátěže na pracovníky a obsluhu strojů a zařízení jsou: minimální zdravotní riziko, únosná míra zdravotního rizika, významná míra zdravotního rizika a vysoká míra zdravotního rizika.

Jako riziková pracoviště jsou: významná míra zdravotního rizika (stupeň zátěže) a vysoká míra zdravotního rizika (stupně zátěže). Dále pracoviště s výskytem karcinogenních látek a pracoviště s rizikem ionizujícího záření umístěná v kontrolovaném pásmu. Rizika pracoviště jsou ta, na nichž je zvýšené nebezpečí pracovního úrazu, průmyslových otrav, ohrožení duševního zdraví nebo jiné poškození zdraví.

Nepříznivé vzniklé vlivy nedodržením výše uvedených zásad:

Vlivy na lidi: zranění obyvatel, zranění zaměstnanců, ztráta zaměstnání, psychologický efekt, ztráta pohody, nižší pracovní výkon a kvalita práce aj.

Vlivy na prostředí: kontaminace vzduchu, vod a půdy. Vznik nevyhovujícího pracovního a životního prostředí.

Ekonomické vlivy: škody na majetku, ztráta investic, ovlivnění požadované kvality, ztráta produkce, právní odpovědnost, negativní image aj.

Stanovení zásad a podmínek pro provoz výrobků a technických zařízení: zásady a podmínky pro provoz musí vycházet ze stanovených kritérií rizik. Tyto navrhuje a předepisuje projektant, konstruktér nebo výrobce. Kritéria rizik jsou podmínkami a limitami parametrů pro užívání a provoz výrobků a zařízení z hlediska jejich bezpečného provozu, pracovního prostředí a rovněž hygienického i ekologického působení na obsluhu a okolí pracovního stanoviště (obsluhy) i místa provozu.

Obory a předpisy:

1. Konstrukce stavebních výrobků namáhané staticky, cyklicky i dynamicky – konstrukce budov, výrobních hal, koncertních a sportovních hal, mostů, jeřábových drah, sloupů, stožárů, věží, komínů, pilotů, vodohospodářských staveb, konstrukcí energetických tras, výztuží do betonu aj. /od 01.07.2013 dle NEPR č. 305/2011 /(CPR), NKPP EU č. 568/2014, NKPP EU č. 574/2014, NV č. 163/2002 Sb., NV č. 312/2005 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, Stavebního zákona č. 183/2006 Sb. i zák. č. 350/2012 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic ES, EHS, NEPR, NKPP, CPR/.

2. Konstrukce tlakových zařízení – potrubí, výměníků, tlakových nádob, kotlů, nádrží, zásobníků aj. (dle NV 93/2015 Sb., NV č. 26/2003 Sb., NV č. 621/2004 Sb., NV č. 119/2016 Sb., NV č. 208/2011 Sb., NV č. 25/2003 Sb., NV č. 126/2004 Sb., NV č. 42/2006 Sb., NV č. 179/2001 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic PED 97/23/ES, 2014/68/EU, 2014/29/EU, 2009/105/ES, 87/404/EHS, 2010/35/EU, 92/42/EHS, 96/57/ES).

3. Konstrukce strojů, zdvihacích a zvedacích i dopravních zařízení, chladících zařízení – těžební, důlní, stavební, dopravní, výrobní stroje, jeřáby, zdvihací plošiny, zvedáky, výtahy aj. (dle NV č. 176/2008 Sb. a NV č. 170/2011 Sb., NV č. 229/2012 Sb., NV č. 27/2003 Sb., NV č. 127/2004 Sb., NV č. 142/2008 Sb., NV č. 179/2001 Sb., NV č. 70/2002 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic 2006/42/ES, 2009/127/ES, 2012/32/EU, 95/16/ES, 96/57/ES, 2000/9/ES).

4. Konstrukce plynových zařízení – potrubí, zásobníky, hořáky, nádrže, kompresorové stanice aj. (dle NV č. 26/2003 Sb., NV č. 621/2004 Sb., NV č. 22/2003 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic 2009/142/ES, 90/396/EHS).

5. Elektrická zařízení nízkého napětí (dle NV č. 17/2003 Sb., prostředí s nebezpečím výbuchu, č. 23/2003 Sb.). Výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (dle NV č. 616/2006 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb. a dle výrobkových norem i evropských Směrnic 2004/108/ES, 2006/95/ES, 73/23/EHS, 94/9/EHS).

Související předpisy a normy:

Zák. č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.

Zák. č. 91/2016 Sb., kterým se mění zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Zák. č. 88/2016 Sb., kterým se mění zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti  a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

zák. č. 262/20016 Sb. ve znění zák. č. 585/2006 Sb., zákoník práce a pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů.

Zák. č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích.

Zák. č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií.

Zák. č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci.

Zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí.

Vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemoci z povolání.

Zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

Zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

Zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých zákonů.

Zák. č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Zák. č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhl. č. 50/1978 Sb, ve znění vyhl. č. 98/1982 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

Vyhl. č. 85/1978 Sb. ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení.

Vyhl. č. 18/1979 Sb. ve znění vyhl. č. 97/1982 Sb., vyhl. č. 551/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhl. č. 118/2003 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

Vyhl. č. 19/1979 Sb., ve znění vyhl. č. 552/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a nařízení vlády č. 394/2003 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k jejich bezpečnosti.

Vyhl. č. 21/1979/Sb., ve znění vyhl. č. 554/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhl. č. 395/2003 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

Vyhl. č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti.

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

ČSN EN ISO 9001 - Systém managementu kvality. Požadavky.

ČSN OHSAS 18001 - Systémy managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky.

ČSN EN ISO 14001 - Systémy environmentálního managementu. Požadavky s návodem na použití.

ČSN EN ISO 3834-1 až 6 - Požadavky na kvalitu při tavném svařování kovových materiálů a příbuzných procesů.

Vladimír Kudělka,Tereza Haluzíková, Pavla Mášová, 

TESYDO, s.r.o.

   

Kvalita je souborem vlastností výrobku, který má při provozu v praxi plnit požadovanou funkci a účel. Rovněž má zajistit bezpečnost, spolehlivost a životnost výrobku. Kvalita je dána i ovlivněna různými vlivy a parametry návrhu, výroby, kontroly i zkoušení a montáže výrobku.

Kvalita technické dokumentace – je dána správným návrhem výrobku včetně jeho dimenzionálního výpočtu pro uvažované provozní namáhání a podmínky. Dokumentace, podle které je zhotoven výrobek musí zabezpečit i predikci bezpečnosti, spolehlivosti i životnosti výrobku. Technická dokumentace se zpracovává v rozsahu: projekční, výrobní, technologická, kontrolní a zkušební, montážní, provozní, servisní a diagnostická.

Kvalita postupu výroby – je zpracována na základě zkušeností a znalostí problematiky výroby i výrobních procesů, které zabezpečí požadovaný výstup výroby, tj. kvalitní výrobek.

Kvalita postupů zvláštních technologických procesů – provádění dělení materiálů, tváření materiálů, svařování, pájení i lepení materiálů, obrábění materiálů, povrchových úprav materiálů, tepelného zpracování materiálů, provádění šroubových a nýtových spojů aj.

Kvalita výroby je dána i docilována u výrobce zabezpečením systému řízení kvality kvalifikovaným odborným personálem a dané úrovně odpovídajícího výrobního zařízení pro všechny výrobní operace. Kvalita výroby je rovněž ověřována odpovídajícím měřícím, kontrolním a zkušebním zařízením.

Kvalita výrobku je zabezpečována kvalifikovaným personálem, správným a ověřeným postupem výroby a zajištěním kvalifikovaných výrobních procesů, spolehlivým výrobním zařízením, vhodným měřícím, kontrolním i zkušebním zařízením.

Systém řízení kvality i výroby výrobku je dán zpracovaným a zavedeným, ev. certifikovaným komplexním systémem kvality dle ČSN EN ISO 9001, ev. systémem kvality procesu svařování a souvisejících výrobních (technologických) procesů dle ČSN EN ISO 3834-1 až 4 aj. Výrobce má zpracovanou příručku kvality, směrnice pro provádění procesů a postupy výroby, kontroly i zkoušení výrobků.

Kvalifikovaný personál pro zabezpečení kvality výrobků je u výrobce v následujícím rozsahu: Projektant, konstruktér, pracovníci marketingu, manažer kvality, auditor, metrolog, pracovník řízení výroby a montáže, pracovníci řízení kvality v rámci NDT a DT kontroly, svářečský dozor I/EWE nebo I/EWT, technolog výroby a montáže, svářeči (páječi a operátoři), pracovníci skladů a výdeje nářadí, pracovníci k obsluze výrobního zařízení (dělícího, tvářecího a obráběcího), montážní pracovníci, pracovníci údržby a servisu.

Kvalitní výrobní, zkušební i kontrolní zařízení je dáno – jeho odpovídající technickou úrovní, pravidelnými revizemi, periodickými kontrolami, pravidelnými kalibracemi i validacemi zařízení. Výrobní, zkušební i kontrolní zařízení musí být dostatečně přesné a musí splňovat požadavky na operativnost, bezpečnost i spolehlivost.

Kvalita výrobků a zařízení je požadována technickými a bezpečnostními předpisy, technickými harmonizovanými a technicky určenými výrobkovými normami.

Co je kvalita? Kvalita (jakost) je pojem zpravidla pro kladné vlastnosti výrobku nebo služby. Kvalitní výrobek nebo služba je tak v souladu s požadavky zákazníka nebo standardů. Kvalita je souhrn užitečných vlastností výrobku nebo služby, tj. souhrn typických zpravidla kladných vlastností. Kvalita se vysvětluje jako způsobilost k užití nebo soulad s požadavky. Kvalita výrobku je také rovněž  brána, jako souhrn všech jeho konstrukčních a výrobně technických charakteristik, které určují úroveň, jakou produkt naplní očekávání zákazníka. ISO 9001 definuje kvalitu jako "Stupeň splnění požadavků souborem obsažených znaků", přičemž požadavky jsou očekávané nebo závazné. Kvalita = spokojený zákazník, který určuje úroveň kvality svými požadavky. Součástí životnosti výrobku jsou náklady na jeho provoz, které se odvíjejí od jeho poruchovosti, jednoduchosti údržby i snadné opravitelnosti. Tyto parametry ovlivňují zájem zákazníka o výrobek. Řízení kvality, ale není, jen o funkčním a bezporuchovém výrobku. Kvalita výrobku je přímo úměrná kvalitě systému řízení. Systém kvality tvoří soubor popsaných procesů, při jejichž dodržování pak systém funguje a dosahuje se poté kvalitního výrobku. Systém řízení ve formě ISO nebo TS (technické standardy) tvoří základ pro řízení kvality. existují ještě další standardy, které jsou užitečné pro ochranu uživatelů z hlediska bezpečného produktu. Plnění požadavků standardů se ověřuje tzv. inspekcemi, které se zcela odlišují od klasických auditů ISO svojí náročností, obsahem a formou vedení.

Systém řízení kvality (QMS) je tvořen 4 základními kameny: kvalitou produktu, kvalitou procesů, interním zlepšováním ve firmě výrobce a zlepšováním dodavatelů komponent pro výrobek. Kvalita je v podstatě vlastnost, která musí mít měřitelný parametr. Pokud jej dokážeme měřit, pak můžeme kvalitu řídit a zlepšovat. Pak je zde procesní model DMAIC, tzn. Definuj, Měř, Analyzuj, Zlepšuj a Kontroluj. S tímto modelem nám pomáhají různé nástroje. Existence 7 nástrojů řízení kvality nebo FMEA (analýza příčin a následků) je dnes obecně známá, tj. sběr dat a třídění informací, grafy - vývojové diagramy, histogramy, Paretova analýza, Ishikawův diagram, korelační analýza a regulační diagram.

Zlepšování kvality je součástí ISO 9001, tedy součástí systému řízení kvality. Zlepšování musí být soustavný proces pro udržení systému kvality.

Tzv. "Spirála kvality" ukazuje, že na kvalitě se podílejí všechny procesy vedoucí ke kvalitě výrobku i k jeho bezpečnosti při provozu (užívání). Tj. nepodílí se jen kvalita výroby, ale prakticky kvalita všech etap životního cyklu výrobku. Spirálu kvality tvoří: Marketing, výzkum a vývoj, plánování, příprava výroby, výroba, kontrola - zkoušení - ověřování, manipulace a balení, prodej a distribuce, instruktáž uživatele, použití a likvidace.

Z hlediska procesů kvality je nutné: procesy nastavit, sbírat data, vyhodnocovat, navrhovat změny a aplikovat je. V okamžiku, kdy se tyto kroky neprovádějí, proces, ani kvalitu nelze řídit.

Co dělá kvalitu kvalitou? Je to skutečnost, že se nám vrací spokojený zákazník a ne výrobek k reklamě. Kvalita se musí vyrobit, nedá se plně u hotového výrobku zkontrolovat (změřit). Základem je kvalitní návrh a vývoj produktu. Tento proces je třeba mít pod kontrolou od samého začátku práce na výrobku. Kvalita výsledku v podobě nového produktu bude závislá na tom, jak kvalitní byly vstupy a požadavky na produkt. Poté, co se vyvine produkt, je třeba do něj dostat kvalitní díly a je třeba mít zabezpečený kvalitní proces výroby. Dále je důležitá ke kvalitě také služba, tj. instalace výrobku a servis.

Kvalita je proces, který nikdy nekončí. Správné nastavení procesů ve všech oblastech, zaměření se na problémové oblasti, využívání správných nástrojů, braní si příkladu od ostatních, to jsou jen příklady, které je nutné uvést pro pochopení, o čem kvalita vlastně je. Je to náročný proces, který trvá a neustále se vyvíjí.

Pojem kvalita (jakost) v praxi: Pojmy se používají pro popis dobrých vlastností výrobku nebo služby. Z hlediska řízení je pojem kvalita spojen s takovým systémem řízení, který vytváří kvalitní produkty (výrobky nebo služby), které ocení zákazník nebo jsou požadovány nějakým standardem nebo normou.

SOUVISEJÍCÍ NORMY:

ČSN EN ISO/IEC 17025 – Posuzování shody. Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.

ČSN EN ISO/IEC 17020 – Posuzování shody. Všeobecná kritéria pro činnost různých typů orgánů provádějících inspekci.

ČSN EN ISO/IEC 17030 – Posuzování shody. Všeobecné požadavky na značky shody třetí strany.

ČSN EN ISO 17050-1 – Posuzování shody. Prohlášení dodavatele o shodě. Všeobecné požadavky.

ČSN EN ISO 17050-2 - Posuzování shody. Prohlášení dodavatele o shodě. Podpůrná dokumentace.

ČSN ISO/IEC 15288 – Systémové inženýrství. Procesy životního cyklu systému.

ČSN EN ISO 31000 – Management rizik. Principy a směrnice.

ČSN EN ISO 9001 – Systémy managementu kvality.

ČSN P ISO/TS 16949 - Systémy managementu kvality - zvláštní požadavky na používání ISO 9001 v organizacích zajišťujících sériovou výrobu náhradních dílů v automobilovém průmyslu.

ČSN EN ISO 19011 - Směrnice pro auditování systémů managementu.

ČSN ISO/TR 10013 - Směrnice pro dokumentaci systému managementu kvality.

ČSN ISO 10005 - Systémy managementu kvality - Směrnice pro plány kvality.

ČSN ISO 10006 - Systémy managementu kvality - Směrnice pro management kvality projektů.

ČSN ISO 10007 - Systémy managementu kvality - Směrnice managementu konfigurace.

ČSN ISO 10014 - Management kvality - Směrnice pro dosahování finančních a ekonomických přínosů.

ČSN ISO/TR 10017 - Návod k aplikaci statistických metod.

ČSN ISO 10015 - Management kvality - Směrnice pro výcvik.

ČSN EN ISO 10012 - Systémy managementu měření - Požadavky na procesy měření a měřící vybavení.

ČSN ISO 10005 – Systémy managementu kvality. Směrnice pro plány kvality.

ČSN EN ISO 3834-1 až 6 – Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů.

ČSN ISO 6213 - Svařování. Důležití činitelé na kvalitu kovových konstrukcí.

ČSN EN ISO 9712 (ČSN EN 473) – Nedestruktivní zkoušení. Kvalifikace a certifikace pracovníků nedestruktivního zkoušení. Všeobecné zásady.

ČSN EN ISO17635 – Nedestruktivní zkoušení svarů. Obecná pravidla pro kovové materiály.

ČSN EN ISO 17637 – Nedestruktivní zkoušení svarů. Vizuální kontrola.

ČSN EN 13018 – Nedestruktivní zkoušení. Vizuální kontrola. Všeobecné zásady.

ČSN EN 10204 – Kovové výrobky. Druhy dokumentů kontroly.

ČSN EN 10168 – Ocelové výrobky. Dokumenty kontroly. Přehled a popis údajů.

ČSN EN 10021 – Všeobecné technické dodací podmínky pro ocel a ocelové výrobky.

Vladimír Kudělka,Tereza Haluzíková, Pavla Mášová,

TESYDO, s.r.o.