Prof. Ing. Vladimír Číhal, DrSc. se narodil 4. 10. 1929 v Kopidlně a byl předním českým odborníkem v oblasti koroze kovů a protikorozní ochrany, a který si získal renomé nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Byl absolventem Hutnické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě (VŠB), kde získal rovněž doktorský titul. Dlouhá léta působil jako vědecký pracovník ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálu v Praze a od roku 1962 externě pedagogicky na VŠB, kde byl v roce 1990 jmenován profesorem. Byl prezidentem České vědecké společnosti pro nauku o kovech a České společnosti pro povrchové úpravy, dále členem výboru České matice technické a rovněž čestným členem francouzské korozní organizace CEFRACOR. Dále byl členem redakčních rad časopisů Hutnické listy a Koroze a ochrana materiálu.

Jeho celoživotní vědecko-pedagogická aktivita se odráží v bohaté publikační činnosti a realizaci dosažených výsledků v technické praxi. V roce 2006 byla standardizována jako norma ISO 12732 jeho metoda Double Loop Electrochemical Potentiokinetic Reactivation. Jeho vědecko technická činnost byla oceněna Akademií Věd udělením Stříbrné plakety Františka Křižíka „Za zásluhy o rozvoj technických věd“. V roce 2002 obdržel prestižní mezinárodní cenu Marcel Pourbaix Award, kterou uděluje Mezinárodní korozní rada (International Corrosion Council – ICC) významným vědcům v oblasti koroze. V roce 2009 mu byla udělena cena European Corrosion Medal Evropské federace pro korozi (European Federation of Corrosion – EFC) za celoživotní vědecký přínos v oblasti koroze. Ocenění za svoji bohatou aktivitu v oblasti koroze se dočkal i v ČR. V roce 1999 byl rektorem VŠB oceněn Medailí Georgia Agricoly, a v roce 2018 mu byla Asociací korozních inženýrů (AKI) udělena Cena Milana Pražáka.

Během svého života publikoval množství odborných článků a zpráv, a je autorem a spoluautorem několika knih, které patří k fundamentálním odborným zdrojům v oboru. Jeho monografie Mezikrystalová koroze ocelí a slitin byla přeložena do několika jazyků, včetně angličtiny a ruštiny, a je neustále citována. Prof. Číhal byl velmi mezinárodně činný, a kromě nespočetných účastí na mezinárodních konferencích také absolvoval řadu zahraničních stáží (Francie, Finsko, Švédsko, Belgie, Japonsko), kteréžto kontakty neustále dále rozvíjel úspěšnou spoluprací. Kromě akademické dráhy byl činný i v normalizaci, a byl členem tří pracovních skupin ISO/TC 156 (WG2, WG5, WG9).

Prof. Číhal zemřel dne 11. listopadu 2025 v požehnaném věku 96 let. V osobě prof. Číhala odešel jeden z předních českých odborníků, který i za hluboké totality dokázal zviditelnit českou vědu v oblasti koroze a protikorozní ochrany ve světovém měřítku.