Od 1.1.2018 převzala Česká agentura pro standardizaci (ČAS) všechny činnosti v technické normalizaci. Do nové agentury byl včleněn dosavadní odbor technické normalizace ÚNMZ. Oblast technické normalizace v oboru koroze a protikorozní ochrana je zajišťována TNK 32, výjimečně jsou některé normy týkající se tohoto oboru zařazeny do jiných TNK. Poslední informace o nově vydaných a/nebo revidovaných byla v Bulletinu AKI publikována v č. 2017/ 4 a příspěvek uváděl technické normy vydané v období od července 2016 do června 2017. V tomto příspěvku jsou shrnuty technické normy vydané od července 2017 do prosince 2018. Příspěvek neobsahuje normy týkající se výlučně pigmentů nebo jiných složek nátěrových hmot.

V tomto období byly vydány rozsáhlé soubory norem, a protože je nutné evropské normě nejpozději do 6 měsíců od vydání udělit status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a je nutno zrušit národní normy, které jsou s ní v rozporu, byla řada z těchto norem nejprve schválena k přímému používání vyhlášením, a normy v českém jazyce byly nebo budou vydány dodatečně.

V oblasti norem pro zkoušení kovů byly vydány tyto normy:

-              ČSN EN ISO 11130 Koroze kovů a slitin – Zkouška střídaným ponorem do solného roztoku, revize normy z r. 2011, vyhlášením 10/2018;

Norma specifikuje metodu hodnocení korozní odolnosti kovů zkouškou střídavým ponorem do solného roztoku, a to bez působení napětí nebo s ním. Zkoušku lze použít k simulaci korozního působení mořského příboje, odmrazovacích kapalin nebo kyselých solných prostředí.

-              ČSN EN ISO 18086 Koroze kovů a slitin - Stanovení koroze střídavými proudy - Kritéria ochrany, náhrada ČSN EN 15280 z r. 2014, vyhlášením 4/2018;

Norma platí pro v zemi uložená potrubí s katodickou ochranou, která mohou být ovlivněna interference se střídavým proudem z jiných zdrojů. Norma uvádí limity, postupy měření, opatření ke snížení těchto vlivů, a informace o dlouhodobém vlivu střídavého proudu/napětí s frekvencí 16,7 až 60 Hz.

Pro katodickou ochranu byly se sledovaném období vydány tyto normy:

-              ČSN EN ISO 12696 Katodická ochrana oceli v betonu, revize normy z r. 2012, vyhlášením 7/2017, překladem 2/2018;

Norma specifikuje požadavky na vlastnosti katodické ochrany nepovlakované ocelové výztuže a ocelové výztuže s organickým povlakem v betonu na bázi cementu u nových i stávajících staveb atmosféricky exponovaných, dále uložených v zemi, ve vodě a v přílivových oblastech.

-              ČSN EN ISO 15257 Katodická ochrana – Stupně odborné způsobilosti a certifikace pracovníků katodické ochrany – Základ pro certifikační schéma, revize ČSN EN 15257 z r. 2007, vyhlášením 12/2017;

Nově je kvalifikace pracovníků rozdělena do 5 stupňů a pro tyto stupně jsou uvedeny požadavky na kvalifikaci – vzdělání a praxi v oboru.

-              ČSN EN ISO 15589-1 Naftový, petrochemický a plynárenský průmysl – Katodická ochrana potrubních dopravních systémů – Část 1: Potrubí na souši, vyhlášením 4/2018, překladem 10/2018;

Norma specifikuje požadavky a dává doporučení pro katodickou ochranu potrubních systémů na souši a je použitelná jak v naftovém, petrochemickém a plynárenském průmyslu, tak i v jiných průmyslových odvětvích a pro přepravu jiných médií. Část 2 se týká potrubí v příbřežních vodách.

Nově vydané technické normy pro povlaky, především kovové elektrolyticky vyloučené, ale i ostatní anorganické povlaky, jsou:

-              ČSN EN ISO 2081 Kovové a jiné anorganické povlaky – Elektrolyticky vyloučené povlaky zinku s dodatečnou úpravou na železe nebo oceli, revize normy z r. 2009, vyhlášení 10/2018;

-              ČSN EN ISO 2082 Kovové a jiné anorganické povlaky – Elektrolyticky vyloučené povlaky kadmia s dodatečnou úpravou na železe nebo oceli, revize normy z r. 2009, vyhlášení 4/2018;

Obě normy specifikují požadavky na elektrolyticky vyloučené povlaky s dodatečnou úpravou na železe nebo oceli. Obsahují informace, které má odběratel dodat výrobci povlaku, a požadavky na tepelné zpracování před vyloučením povlaku a po něm. Nespecifikují požadavky na stav povrchu podkladu.

-              ČSN EN ISO 2360 Nevodivé povlaky na nemagnetických elektricky vodivých podkladech – Měření tloušťky povlaku – Metoda vířivých proudů využívající změn amplitudy, revize normy z r. 2004, vyhlášením 4/2018;

Norma specifikuje metodu nedestruktivního měření tloušťky nevodivých povlaků na nemagnetických elektricky vodivých podkladech metodou vířivých proudů, přičemž se k měření využívají změny amplitudy. Obdobná metoda s využitím fázových změn je popsána v ČSN EN ISO 21968.

-              ČSN EN ISO 2819 Kovové povlaky na kovových podkladech – Elektrolyticky a chemicky vyloučené povlaky – Přehled metod pro zkoušení přilnavosti, revize normy z r. 1994, vyhlášením 12/2018;

Norma specifikuje metody kontroly přilnavosti elektrolyticky a chemicky vyloučených povlaků. Obsahuje zkoušky kvalitativní povahy.

-              ČSN EN ISO 8401 Kovové povlaky – Přehled metod měření tvárnosti, revize normy z r. 1997, vyhlášení 8/2017;

Norma specifikuje obecné metody měření tvárnosti kovových povlaků o tloušťce menší než 200 µm.

-              ČSN EN 16866 Kovové a jiné anorganické povlaky – Současné stanovení tloušťky a potenciálu jednotlivých vrstev ve vícevrstvých povlacích niklu (zkouška STEP), překladem 7/2018;

Zkratka STEP znamená Simultaneous Thickness and Electrode Potential determination (současné stanovení tloušťky a elektrodového potenciálu), kdy se v jednom kroku měří parametry (tloušťky jednotlivých vrstev niklu a rozdíly mezi jejich potenciály) významné pro průběh koroze vícevrstvých systémů povlaků niklu. Zkouška je modifikací coulometrické metody měření tloušťky povlaku používaná zejména v automobilovém průmyslu – pro měření se používá speciální sonda (Obrázek 1). V současné době se pro dvojvrstvé povlaky niklu předpokládají hodnoty mezi 80 mV a 150 mV, přičemž vrstva pololesklého niklu je vždy ušlechtilejší než vrstva lesklého niklu.

-              ČSN EN ISO 19598 Kovové povlaky – Elektrolyticky vyloučené povlaky zinku a slitin zinku na železe nebo oceli s dodatečnou úpravou bez použití šestimocného chromu, překladem 7/2017

Norma specifikuje označení používaná pro výše uvedené povlakové systémy, minimální korozní odolnost zjištěnou specifikovanými zkušebními postupy a minimální požadovanou tloušťku povlaku. Obsahuje ustanovení týkající se informací poskytovaných odběratelem, podkladových materiálů, vytvoření povlaku a postupu zpracování, požadavků na povlak a metod zkoušení a protokolu o zkoušce. Úpravy bez použití šestimocného chromu jsou v poslední době stále rozšířenější.

-              ČSN EN ISO 27830 Kovové a jiné anorganické povlaky – Požadavky na označování kovových a anorganických povlaků, revize normy z r. 2014, překladem 9/2018;

Norma specifikuje technické požadavky na kovové a jiné anorganické povlaky a stanovuje normalizovaný způsob označování povlaků. Norma je nově zaměřena výhradně na označování kovových a jiných anorganických povlaků. Příklady označení povlaků podle normy:

Elektrolyticky vyloučený povlak ISO 1456 – Fe/Cu20a/Ni30b/Cr mc

Elektrolyticky vyloučený povlak ISO 2081 – Fe/Zn25/ER (190)8/D/T2

Elektrolyticky vyloučený povlak ISO 27874 – Fe/SR(200)3/Cu5/Au5/ER(190)12

Povlak vyloučený napařováním ISO 22778 – Fe/SR(150)2/Cd5/F

Označováním konverzních povlaků neobsahujících šestimocný chrom se zabývá ČSN EN ISO 19598.

Pro žárově stříkané povlaky byly ve sledovaném období vydány tyto normy:

-              ČSN EN ISO 2063-1 Žárové stříkání – Zinek, hliník a jejich slitiny – Část 1: Navrhování a požadavky na kvalitu systémů ochrany proti korozi, částečná náhrada ČSN EN ISO 2063 z r. 2005, vyhlášením 5/2018, překladem bude převzato následující vydání z r. 2019;

-              ČSN EN ISO 2063-2 Žárové stříkání – Zinek, hliník a jejich slitiny – Část 2: Realizace systémů ochrany proti korozi, částečná náhrada ČSN EN ISO 2063 z r. 2005, vyhlášením 5/2018;

Technická norma ČSN EN ISO 2063 byla rozdělena na 2 části. V Příloze C části 1 jsou uvedeny doporučované tloušťky pro jednotlivé stříkané kovy bez a s dodatečnou úpravou podle podmínek prostředí – pro atmosférické prostředí byla implementována klasifikace podle ČSN EN SIO 9223.

-              ČSN EN ISO 14232-1 Žárové stříkání – Prášky – Část 1: Charakterizace a technické dodací podmínky, náhrada ČSN EN 1274 z r. 2006, vyhlášením 10/2017;

Norma specifikuje metody měření pro charakterizaci prášků používaných při žárovém stříkání a jejich technické dodací podmínky.

-              ČSN EN ISO 14916 Žárové stříkání – Stanovení přilnavosti v tahu, náhrada ČSN EN 582 z r. 1996, vyhlášením 9/2017;

Norma specifikuje postup stanovení přilnavosti žárově stříkaných povlaků zkouškou tahem ve směru kolmo k povrchu povlaku.

-              ČSN EN ISO 14917 Žárové stříkání - Názvosloví, klasifikace, náhrada ČSN EN 657 z r. 2005, vyhlášením 9/2017;

Norma definuje postupy a obecné termíny týkající se žárového stříkání. Obsahuje klasifikace postupů žárového stříkání a zkratky postupů, povlaků a výrobních kroků.

-              ČSN EN ISO 14918 Žárové stříkání – Zkoušení způsobilosti pracovníků provádějících žárové stříkání, revize normy z r. 1999, vyhlášením 12/2018;

Norma specifikuje postup při zkouškách způsobilosti, definuje požadavky, obory způsobilosti, podmínky zkoušky, podmínky jejího úspěšného složení a osvědčení o zkoušce způsobilosti.

-              ČSN EN ISO 17836 Žárové stříkání – Stanovení účinnosti nástřiku při žárovém stříkání, revize normy z r. 2006, překladem 7/2018;

Norma popisuje postup zkoušky pro stanovení účinnosti nástřiku pro konkrétní metodu nástřiku a konkrétní přídavný materiál pomocí definovaného zkušebního tělesa a lze jej použít pro porovnání mezi různými metodami žárového stříkání a různými materiály. Účinnost nástřiku vypočtena na zkušebním tělese nemusí odpovídat účinnosti nástřiku na součásti.

Jedním z nejčastěji používaných protikorozních povlaků jsou žárové zinkové povlaky zhotovené ponorem v tavenině zinku/slitiny zinku. Pro tyto povlaky byly vydány technické normy:

-              ČSN EN ISO 14713-1 Zinkové povlaky – Směrnice a doporučení pro ochranu ocelových a litinových konstrukcí proti korozi – Část 1: Všeobecné zásady pro navrhování a odol-nost proti korozi, revize normy z r. 2010, překladem 2/2018;

Norma uvádí doporučení týkající se obecných zásad navrhování výrobků, které mají být zinkovány, a úrovně korozní odolnosti, kterou poskytují zinkové povlaky vystavené různým prostředím. Prvotní ochrana závisí na dostupných normalizovaných postupech, konstrukčních aspektech a prostředí předpokládaném pro používání výrobku. Tyto směrnice a doporučení se nezabývají dodatečnou údržbou protikorozní ochrany oceli se zinkovými povlaky. Část 2 této normy je stále v revizi.

-              ČSN EN ISO 14713-3 Zinkové povlaky – Směrnice a doporučení pro ochranu

ocelových a litinových konstrukcí proti korozi – Část 3: Sherardování, revize normy z r. 2010, vyhlášením 11/2017;

Norma uvádí doporučení týkající se obecných zásad navrhování výrobků, obvykle menších rozměrů, např. spojovací materiál, které mají být zinkovány difuzní technologií (sherardováním). Touto technologií vznikají povlaky zinku s intermetalickou strukturou. Vzhledem k bubnovému procesu vykazují povlaky již po zhotovení řadu defektů – Obrázek 2. V zkoušce NSS nebyl zjištěn výrazný rozdíl v korozní odolnosti mezi sherardovaným a žárovým zinkovým povlakem. Sherardovaný výrobek může být chráněn dodatečnými povlaky (duplexní povlaky).

K základním normám pro každý obor patří normy terminologické. V oboru nátěrových hmot byla vydána

-              ČSN EN ISO 4618 Nátěrové hmoty – Termíny a definice, revize normy z r. 2006, vyhlášením 6/2015, překladem 3/2018;

Velmi rozsáhlá norma obsahuje termíny používané v oboru nátěrových hmot a jejich surovin a jejich definice. Text je uveden v češtině, angličtině, francouzštině a němčině. Proti předchozímu vydání obsahuje řadu nových hesel, jiná hesla byla upravena, popř. vypuštěna.

Soubor norem ISO 12944 Nátěrové hmoty – Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí ochrannými nátěrovými systémy vydaný v r. 1999 poskytuje informace ve formě souboru instrukcí pro pracovníky, kteří mají určité technické znalosti. Rovněž se předpokládá, že uživatel souboru ISO 12944 je obeznámen s dalšími příslušnými mezinárodními normami, zejména z oblasti přípravy povrchu.  vzhledem k významným dopadům nedostatečné ochrany proti korozi může nedodržení požadavků a doporučení uvedených v souboru norem ISO 12944 mít vážné ekonomické důsledky. V r. 2017 byla vydána revize celého souboru, nyní tvořeného 9 částmi:

- Část 1: Obecné zásady, revize normy z r. 1999, překladem 9/2018;

Norma uvádí základní termíny a definice a je obecným úvodem k ostatním částem ISO 12944. Klasifikace životnosti protikorozní ochrany byla rozšířena na velmi vysokou (VH) > 25 let. Dále obsahuje obecná ustanovení ohledně ochrany zdraví, bezpečnosti a ochrany životního prostředí a návod k použití souboru norem ISO 12944 pro daný projekt. Do normy byly zahrnuty požadavky týkající se kontrolních ploch.

- Část 2: Obecné zásady, revise normy z r. 1999, vyhlášením 10/2018, překladem 6/2019;

Nově byla sjednocena klasifikace stupňů korozní agresivity podle aktuální verze ČSN EN ISO 9223 – zrušeno dělení kategorie C5 na C5-I a C5-M a doplněn stupeň CX. Nově byl zaveden i stupeň Im4 - ponor v mořské nebo brakické vodě spolu s realizací katodické ochrany ocelové konstrukce. Norma obsahuje národní poznámky týkající se zejména rozlišování mezi stupni korozní agresivity pro ocel a pro zinek.

- Část 3: Navrhování, revize normy z r. 1999, překladem 10/2018;

Norma se zabývá základními kritérii pro navrhování ocelových konstrukcí, které mají být opatřeny ochrannými nátěrovými systémy, s cílem vyloučit předčasnou korozi a degradaci nátěru nebo konstrukce. Uvádí příklady vhodného a nevhodného konstrukčního řešení s doporučením, jak lze zabránit vzniku problémů s nanášením, inspekcí a údržbou nátěrových systémů, včetně konstrukčního řešení. Do normy byly přidány požadavky na přípravu povrchu pro vysokou a velmi vysokou životnost v prostředí stupňů korozní agresivity C4 a vyšších a stupňů Im1 až Im4 podle ČSN ISO 8501-3.

- Část 4: Typy povrchů podkladů a jejich příprava, revize normy z r. 1998, vyhlášením 7/2018, překladem bude 2020;

Norma se zabývá povrchy konstrukcí z uhlíkových nebo nízkolegovaných ocelí a jejich přípravou (povrchy bez povlaku, žárově stříkanými, žárově zinkovanými ponorem, elektrolyticky pozinkovanými, sherardovanými, s dílenským základním nátěrem nebo s jiným nátěrem). Definuje řadu stupňů přípravy povrchu, ale nespecifikuje požadavky na stav podkladu před přípravou povrchu.

-Část 5: Ochranné nátěrové systémy, revize normy z r. 2008, vyhlášením 10/2018, překladem po dokončení další probíhající menší revize;

Norma popisuje typy nátěrů a nátěrových systémů obvykle používané k ochraně ocelových konstrukcí proti korozi. Podává i návod k výběru nátěrových systémů vhodných pro různá prostředí s ohledem na stupně přípravy povrchu a očekávanou životnost. V tomto vydání došlo k rozsáhlým změnám týkajícím se především příloh a zařazení nových typů nátěrů.

- Část 6: Laboratorní metody zkoušení, revize normy z r. 1998, vyhlášením 10/2018, překlad se připravuje k předání;

Pro povlaky s požadovanou vysokou a velmi vysokou životností (> 25 let) v prostředí se stupněm korozní agresivity C4 a vyšší je zavedena cyklická korozní zkouška – Obrázek 3. Zkušební režim zahrnující solnou mlhu a kondenzační zkoušku může být stále používán jako alternativní test k cyklické zkoušce, i když je do budoucnosti záměr tyto zkoušky nahradit cyklickou zkouškou (Obrázek 3).

Důležitou novinkou je ustanovení, že na pozinkovaných vzorcích musí být řez proveden skrz nátěr i kovovou vrstvu až do oceli.

- Část 7: Provádění a dozor při zhotovování nátěrů, revize normy z r. 1999, překladem 9/2018;

Norma se zabývá prováděním nátěrů a dozorem při jejich zhotovování na ocelových konstrukcích dílenským způsobem nebo ve venkovních podmínkách.

- Část 8: Zpracování specifikací pro nové a údržbové nátěry, revize normy z r. 1999, vyhlášením 7/2018, překladem bude 2020;

Norma se zabývá zpracováním specifikací pro protikorozní ochranu ocelových konstrukcí ochrannými nátěrovými systémy. Vztahuje se k novým i údržbovým nátěrům prováděným jak dílensky, tak v terénu, a lze ji použít i na protikorozní ochranu jednotlivých dílů. Zahrnuje i ocelové povrchy žárově zinkované ponorem, žárově stříkané, elektrolyticky pozinkované nebo sherardované, jakož i povrchy s dřívějším nátěrem.

- Část 9: Ochranné nátěrové systémy a laboratorní metody zkoušení jejich odolnosti pro konstrukce vystavené přímořským a obdobným podmínkám, revize normy ISO 20340 z r. 2009 převzaté překladem, vyhlášením 10/2018, překlad v plánu na konec 2019;

Norma uvádí návrhy nátěrových systémů a metody zkoušek pro korozní prostředí s kategoriemi korozní agresivity CX a Im4, popř. jejich kombinace. Metody zkoušek pro tyto povlaky zahrnují cyklickou zkoušku, zkoušku katodické delaminace a ponorovou zkoušku podle ČSN ISO 2812-2. Norma zavádí kontrolu identifikace nátěrů, tzv. fingerprint – Obrázek 4, který by měl zaručit, že nákladně odzkoušené nátěrové hmoty jsou identické s dodanými.

Kromě výše uvedených kapalných nátěrových povlaků, resp. systémů povlaků jsou často nanášeny i práškové nátěrové hmoty, pro které byla vypracována technická norma:

- ČSN EN 15773 Průmyslové nanášení práškových nátěrových hmot na žárově zinkované ponorem nebo sherardované ocelové výrobky (duplexní systémy) – Specifikace, doporučení a směrnice, revize normy z r. 2010, vyhlášením 10/2018

S aplikací nátěrových povlaků úzce souvisí příprava povrchu. Základní činitele, o kterých je známo, že tuto funkčnost ovlivňují, jsou přítomnost rzi a okují; přítomnost nečistot na povrchu, včetně solí, prachu, olejů a mastnot; a profil povrchu. Cílem souborů norem ISO 8501, ISO 8502 a ISO 8503 je poskytnout metody posouzení těchto činitelů, kdežto soubor ISO 8504 uvádí informace o dostupných metodách čištění ocelových podkladů s udáním dosažitelné úrovně čistoty pro každou z nich. V r. 2017 proběhla revize souboru norem pod společným názvem ČSN EN ISO 8502 Příprava ocelových podkladů před nanesením nátěrových hmot a obdobných výrobků – Zkoušky pro vyhodnocení čistoty povrchu, která se celkem skládá z 12 částí. Překlady norem byly vypracovány pro části:

- Část 2: Laboratorní stanovení chloridů na očištěném povrchu, revize normy z r. 2006, překladem 9/2017;

- Část 3: Stanovení prachu na ocelovém povrchu připraveném pro natírání (metoda snímání samolepicí páskou), revize normy z r. 1996, překladem 9/2017;

- Část 4: Návod pro odhad pravděpodobnosti kondenzace vlhkosti před nanášením nátěrů, revize normy z r. 1996, překladem 9/2017.

K výše uvedeným normám patří i normy na hodnocení drsnosti povrchu a normy pro specifikaci otryskávacích prostředků:

- ČSN EN ISO 8503-5 Příprava ocelových podkladů před nanesením nátěrových hmot a obdobných výrobků – Charakteristiky drsnosti povrchu otryskaných ocelových podkladů – Část 5: Určení profilu povrchu páskou metodou repliky, revize normy z r. 2005, vyhlášením 9/2017;

Tyto soubory mezinárodních norem neobsahují žádná doporučení týkající se ochranných nátěrových systémů nanášených na ocelový povrch ani doporučení o požadavcích na kvalitu povrchu pro konkrétní případy, třebaže kvalita povrchu může mít přímý vliv na volbu nanášeného ochranného nátěru a na jeho funkčnost. Taková doporučení lze najít v jiných dokumentech, např. v národních normách a v pravidlech pro postup.

- ČSN EN ISO 11126-10 Příprava ocelových podkladů před nanesením nátěrových hmot a obdobných výrobků - Specifikace nekovových otryskávacích prostředků - Část 10: Almandin, revize normy z r. 2005, vyhlášení 6/2018;

Hodnocení kvality nátěrových povlaků pro jednotlivé parametry je vypracována řada technických norem.  Nedílnou součástí posuzování kvality nátěrových povlaků jsou urychlené korozní zkoušky. Revize byla provedena u norem:

- ČSN EN ISO 2812- 1 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 1: Ponor do jiných kapalin než vody, revize normy z r. 2013, překladem 8/2018;

Norma specifikuje metody stanovení odolnosti nátěru nebo nátěrového systému proti působení kapalin nebo pastovitých výrobků. Tyto metody umožňují stanovit účinky zkušební kapaliny na nátěr a posoudit poškození podkladu. K chemikáliím vyjmenovaným v příloze A byla přidána čísla CAS.

- ČSN EN ISO 2812- 4 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti kapalinám – Část 4: Kapkové metody, revize normy z r. 2013, překladem 8/2018;

Norma specifikuje kapkové metody stanovení odolnosti nátěru nebo vícevrstvého nátěrového systému proti působení kapalin nebo pastovitých výrobků. K chemikáliím vyjmenovaným v příloze A byla přidána čísla CAS.

- ČSN EN ISO  6270-1 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vlhkosti – Část 1: Kondenzace (expozice z jedné strany), revize normy z r. 2002, překladem 11/2018;

- ČSN EN ISO  6270-2 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vlhkosti – Část 2: Kondenzace (expozice v komoře se zásobníkem ohřáté vody), revize normy z r. 2006, překladem 11/2018;

Tyto dvě části normy uvádí podmínky a postupy expozice zkušebních vzorků nátěrových filmů, nátěrových systémů a obdobných výrobků, na kterých mají být odhaleny vady nátěru (puchýřkování, vzniku skvrn, měknutí, vrásnění a křehnutí) a poškození podkladu, které se mohou vytvářet při vystavení vzorků vlhkým atmosférám, např. při nepřetržité nebo střídavé kondenzaci vody.

- ČSN EN ISO 9227 Korozní zkoušky v umělých atmosférách – Zkoušky solnou mlhou revize normy z r. 2012, vydání 12/2017;

Norma specifikuje zařízení, chemikálie a postup pro zkoušky neutrální solnou mlhou (NSS), okyselenou solnou mlhou (AASS) a okyselenou solnou mlhou s chloridem měďnatým (CASS), Zkoušky jsou vhodné k rychlému zjištění nespojitostí, pórů a defektů organických i anorganických povlaků a umožňují kontrolu kvality vzorků se stejným povlakem, ale není vhodné je použít k určení dlouhodobého chování materiálů a povlakových systémů. Jedná se již o čtvrtou revizi této normy. Do tohoto vydání byly zapracovány nové definice referenčního materiálu, referenčního vzorku, zkušebního vzorku a náhradního vzorku a byla umožněna kontrola zkušebního zařízení během zkoušky.

- ČSN EN ISO 11997-1 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti při cyklických korozních zkouškách – Část 1: Solná mlha/sucho/vlhkost, revize normy z r. 2006, překladem 5/2018;

Norma specifikuje metodu stanovení odolnosti povlaků proti jednomu ze čtyř definovaných cyklů podmínek solná mlha/sucho/vlhkost za použití specifikovaných roztoků.

- ČSN EN ISO 15110 Nátěrové hmoty – Umělé stárnutí s depozicí kyselých srážek, revize normy z r. 2013, překladem 5/2018;

Norma specifikuje tzv. zkoušku kyselými srážkami (orosením a mlhou, zkoušku ADF – acid dew and fog test) jako urychlenou laboratorní zkoušku, při které se pomocí umělých kyselých srážek simuluje degradační působení kyselých atmosférických srážek spolu s UV zářením, neutrálními kondenzujícími srážkami a měnící se teplotou a vlhkostí.

- ČSN EN ISO 16773-4 Elektrochemická impedanční spektroskopie (EIS) pro kovové vzorky s povlaky i bez povlaků – Část 4: Příklady spekter vzorků s povlaky polymerů a vzorků bez povlaků, revize normy z r. 2009, vyhlášením 10/2017;

Norma uvádí některé charakteristické příklady impedančních spekter a doporučení jejich interpretace.

- ČSN P CEN ISO/TS 19397 Stanovení tloušťky nátěrového filmu ultrazvukem, vyhlášením 10/2018.

Technika umožňuje měření vícevrstvých nátěrových povlaků i na nekovových podkladech – Obrázek 5. Rozsah měření je od 10 µm do 500 µm s přesností 1 µm. Lze měřit tloušťku vícevrstvých systémů, až 3 jednotlivých povlaků v rozsahu 100 µm až 8 mm pro kovy a 200 µm až 3 mm pro plastové materiály.

- ČSN EN ISO 19399 Nátěrové hmoty – Stanovení tloušťky nátěru metodou klínového vrypu (řezáním a vrtáním), překladem 10/2018;

Nová norma byla vypracována v r. 2016 v ISO/TC35 a převzatá v r. 2017 CEN/TC139. Norma specifikuje destruktivní metodu stanovení tloušťky suchého nátěrového filmu, při které se mikroskopicky vyhodnocuje poškození vrstvy nátěru vytvořené definovaným způsobem. Metoda je vhodná pro téměř všechny kombinace nátěru a podkladu a umožňuje i stanovení tlouštěk jednotlivých vrstev v nátěrových systémech. V textu převzaté normy se používá souhrnný termín wedge cut s tím, že toto poškození lze vytvořit řezáním (scribing) nebo vrtáním (drilling). Proto je v této normě souhrnný termín wedge cut překládán jako klínový vryp. Termíny řez a vrt jsou ponechány pro vryp vytvořený jedním z obou způsobů.

- ČSN EN ISO 20567-1 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti povlaků proti odlétajícím kamínkům – Část 1: Zkouška vícenásobným úderem, revize normy z r. 2009, vyhlášením 8/2017;

- ČSN EN ISO 20567-2 Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti povlaků proti odlétajícím kamínkům – Část 2: Jednorázová zkouška vedeným úderníkem, revize normy z r. 2007, vyhlášením 8/2017;

Obě části specifikují metody stanovení odolnosti nátěrů proti nárazům odlétajících kamínků. Tyto zkoušky se používají především v automobilovém průmyslu. V minulosti byla vydána i část 3.

V uvedeném období byl revidován rozsáhlý soubor téměř 30 norem ČSN EN 13523 Kontinuálně lakované kovové pásy – Metody zkoušení. Do všech částí specifikujících urychlení laboratorní zkoušky a/nebo měření fyzikálních parametrů kvality povlaků byl přidán odkaz na ČSN EN 13523-0 ohledně kondicionování zkušebních vzorků. Dosud vydané části jsou:

- Část 1: Tloušťka povlaku, revize normy z r. 2010, překladem 9/2017;

V normě jsou uvedeny čtyři vhodné metody: magnetická indukční metoda, metoda vířivých proudů, mikrometrická metoda a optická metoda. Metody lze použít pouze na výrobky s hladkými a rovnými podklady, a to i když povlak je texturovaný.

- Část 8: Odolnost v solné mlze, revize normy z r. 2010, překladem 4/2018;

Norma specifikuje postupy stanovení odolnosti organických povlaků na kovovém podkladu (kontinuálně nanášených) v solné mlze. Pro ocel se obvykle používá neutrální solná mlha, pro hliník solná mlha s přídavkem kyseliny octové.

- Část 10: Odolnost proti fluorescenčnímu UV záření a kondenzaci vody, revize normy z r. 2010, překladem 9/2017;

Vzdálenost zkušebního vzorku od lamp je specifická pro konkrétní zařízení a není nezbytná k provedení zkoušky, proto byl v revidované normě vypuštěn požadavek na exponování přední strany zkušebních vzorků ve vzdálenosti přibližně 50 mm od nejbližšího místa povrchu lampy.

- Část 12: Odolnost proti vrypu, revize normy z r. 2005, vydání 10/2017;

Norma popisuje postup stanovení odolnosti organického povlaku na kovovém podkladu proti proniknutí jehly při vrypu. Je možné, že na některých podkladech z hliníkových slitin nebo tenkých ocelových plechů do 0,4 mm nedojde k vytvoření vrypu, ale jehla zdeformuje podklad. Za těchto podmínek není tato metoda použitelná. Zkouška na měkkých podkladech nebude dávat přesné výsledky vzhledem k měkkosti povlaku a/nebo k možnému zachytávání jehly. Tuto metodu nelze použít pro vodivé povlaky.

- Část 21: Hodnocení vzorků vystavených vnějším povětrnostním vlivům, revize normy z r. 2010, překladem 4/2018;

Norma stanoví postup vyhodnocování organického povlaku v průběhu expozice vnějším povětrnostním vlivům a po ní. Provedení vzorků, jejich příprava a postup při expozici musí být v souladu s ČSN EN 13523-19. Po omytí vzorku na něm mohou zůstat zbytky nečistot, které mohou ovlivnit stanovení lesku a barevného odstínu exponovaných vzorků. Cílem této normy je zaznamenat tendenci ke korozi kontinuálně lakovaných vzorků a/nebo k degradaci jejich nátěrů.

- Část 22: Rozdíl barevných odstínů – Vizuální porovnání, revize normy z r. 2010, vydání 9/2017;

Norma specifikuje postup stanovení rozdílu barevných odstínů organického povlaku na kovovém podkladě vizuálním porovnáním se standardem za použití buď rozptýleného přírodního denního světla, nebo umělého denního světla ve standardní komoře. Požadavek na teplotu okolí a vzorku a relativní vlhkost během měření byl formulován přesněji.

- Část 24: Odolnost proti slepování a proti vzniku otisku při stohování, revize normy z r. 2010, překladem 4/2018;

Tlak vyvíjený během navíjení nebo stohování plechů může ovlivnit natřený povrch a může způsobit ztrátu lesku, migraci změkčovadla atd. a dokonce i slepení. Norma popisuje postup stanovení odolnosti organického povlaku na kovovém podkladu proti slepování a/nebo proti vzniku otisku při stohování.

- Část 27: Zkouška odolnosti proti vlhkosti Sandwich testem, revize normy z r. 2010, překladem 10/2017;

Norma specifikuje postup vyhodnocování odolnosti organického povlaku na kovovém podkladu (kontinuálně naneseného) v podmínkách extrémní vlhkosti (v kyselém, alkalickém a/nebo neutrálním prostředí), který je v angličtině označován jako Cataplasm test. Jedná se o velmi rozšířenou zkoušku, která dobře odhalí nedostatky v povrchové úpravě plechů.

- Část 29: Odolnost proti působení atmosférického znečištění (sběr nečistot a expozice znečištění), revize normy z r. 2010, vyhlášením 9/2017.

Norma specifikuje postup porovnávacího hodnocení odolnosti organického povlaku na kovovém podkladu (kontinuálně naneseného) proti znečištění při expozici ve venkovním prostředí, zejména proti vzniku tzv. „tygřích pruhů“.

Anodická oxidace (eloxování) je technologie povrchové úpravy hliníku a jeho slitin používaná ke zlepšení korozní odolnosti, otěruvzdornosti a dekorativního vzhledu výrobků, kdy se na povrchu hliníku vytváří ve vhodných lázních pomocí elektrického proudu povlak oxidu hlinitého (Al2O3) v tloušťkách 3 až 75 µm. Kvalitativní požadavky na tyto povlaky byly specifikovány v souboru 19 norem ČSN EN 12373 Hliník a slitiny hliníku. Anodická oxidace. Platnost těchto norem byla ukončena v r. 2011, kdy byly nahrazeny řadou norem EN ISO s různými čísly – normy netvoří soubor, ale v soustavě ČSN mají společný třídicí znak. Ve sledovaném období byla vydána řada norem pro tento typ povlaků:

- ČSN EN ISO 2143 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Odhad ztráty absorpční schopnosti anodických oxidových povlaků po utěsnění – Kapková zkouška vybarvování po předchozí úpravě kyselinou, revize normy z r. 2011, překladem 5/2018;

Norma stanovuje metodu odhadu ztráty absorpční schopnosti anodických oxidových povlaků, které byly podrobeny úpravě utěsňováním, podle absorpce barviva po předchozí úpravě kyselinou. Metoda je vhodná pro výrobní kontrolu.

- ČSN EN ISO 2931 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Posouzení kvality utěsněných anodických oxidových povlaků měřením admitance, revize normy z r. 2011, překladem 8/2018;

Metoda je použitelná pro anodické oxidové povlaky utěsňované ve vodném roztoku. Zkouška je určena k poskytnutí rychlého nedestruktivního posouzení kvality utěsněných anodických oxidových povlaků a je velmi vhodná pro běžnou výrobní kontrolu.

- ČSN EN ISO 3210 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Posouzení kvality utěsněných anodických oxidových povlaků měřením úbytku hmotnosti po ponoření do roztoku (roztoků) kyseliny, revize normy z r. 2011, vydání 5/2018;

Norma stanovuje metody posuzování kvality utěsněných anodických oxidových povlaků na hliníku a jeho slitinách měřením úbytku hmotnosti po ponoření do roztoku (roztoků) kyseliny dvěma metodami.

- ČSN EN ISO 7599 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Metoda specifikování dekorativních a ochranných anodických oxidových povlaků na hliníku, revize normy z r. 2011, vydání 8/2018;

Norma definuje charakteristické vlastnosti anodických oxidových povlaků, uvádí metody zkoušek pro kontrolu charakteristických vlastností, poskytuje minimální funkční požadavky a podává informace o třídách hliníku vhodných pro anodickou oxidaci a o důležitosti předběžného zpracování k zajištění požadovaného vzhledu nebo textury povrchově upraveného výrobku.

- ČSN EN ISO 7668 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Měření zrcadlové odrazivosti a zrcadlového lesku anodických oxidových povlaků při úhlech 20°, 45°, 60° nebo 85°, revize normy z r. 2011, vydání 9/2018;

Zrcadlová odrazivost a zrcadlový lesk se mění s úhlem měření a s rozměry clon, které definují dopadající a odražené paprsky tak, že měření těchto vlastností není nezávislé na použitém přístroji. Norma stanovuje metody pro měření zrcadlové odrazivosti a zrcadlového lesku plochých vzorků anodicky oxidovaného hliníku při použití geometrie 20° (metoda A), 45° (metoda B), 60° (metoda C) a 85° (metoda D), a zrcadlové odrazivosti doplňkovou metodou při 45° (metoda E) používající úzký přijímací úhel.

- ČSN EN ISO 10215 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Vizuální stanovení ostrosti zobrazení anodických oxidových povlaků – Grafická mřížková metoda, revize normy z r. 2011, vydání 9/2018;

Norma stanovuje vizuální metodu pro stanovení ostrosti zobrazení anodických oxidových povlaků na hliníku a jeho slitinách pomocí grafické mřížky a stupnice světlosti, které jsou definovány. Tato metoda se používá pouze pro ploché povrchy, které mohou odrážet obraz měřicí mřížky.

- ČSN ISO 10216 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Přístrojové stanovení ostrosti zobrazení anodických oxidových povlaků – Přístrojová metoda, revize normy z r. 2015, překladem 10/2018;

Norma stanovuje přístrojovou metodu pro stanovení ostrosti zobrazení anodických oxidových povlaků na hliníku a jeho slitinách měřením odrazu od povrchu pomocí posuvné hřebenové clony - byly revidovány mezní hodnoty šířky štěrbiny.

Tvrdá anodická oxidace je elektrolytické zpracování, jehož výsledkem je vytvoření tvrdého a obvykle tenkého povlaku hliníku používaného primárně pro strojírenské účely. Požadavky na tyto povlaky uvádí:

- ČSN ISO 10074 Anodická oxidace hliníku a jeho slitin – Specifikace pro tvrdé anodické oxidové povlaky na hliníku a jeho slitinách, revize normy z r. 2015, překladem 5/2018;

Norma stanovuje požadavky na tvrdé anodické oxidové povlaky na hliníku a jeho slitinách včetně zkušebních metod. Tento dokument není použitelný pro povlaky vytvořené procesy, jako jsou plazmová elektrolytická oxidace, mikrooblouková oxidace, plazmochemická anodická oxidace, anodické jiskrové pokovování nebo jiskrová anodická oxidace.

Ve sledovaném období byly vydány i technické normy z oboru smaltů:

- ČSN EN ISO 19496-1 Smalty – Terminologie – Část 1: Termíny a definice, náhrada ĆSN EN 15826 z r. 2015, překladem 12/2017;

V obsáhlé normě jsou definovány termíny, které se týkají smaltů, smaltování a souvisících technologií. Norma obsahuje termíny a definice v češtině a angličtině a termíny ve francouzštině a němčině. Některé termíny jsou v jednotlivých jazykových verzích tvořeny odlišně, české termíny a definice jsou v těchto případech uvedeny podle anglické verze (lze se setkat i s termíny vytvořenými na základě němčiny). Do normy byly doplněny některé další české termíny a jejich definice.

- ČSN EN ISO 19496-2 Smalty – Terminologie – Část 2: Vizuální zobrazení a popisy, překladem 12/2017;

Norma stanoví systém katalogizace vad při smaltování ocelových plechů. Slouží ke sladění slovních vyjádření používaných k označování a charakterizaci vad smaltování. U jednotlivých vad je uváděn popis, původ a příčiny a fotografie ilustrující jejich vzhled. Text hesel je v češtině a angličtině.

- ČSN EN ISO 20274 Smalty – Příprava vzorků a stanovení teplotního součinitele roztažnosti, vyhlášením 4/2018;

- ČSN EN ISO 28706-2 Smalty – Stanovení odolnosti vůči chemické korozi – Část 2: Stanovení odolnosti vůči chemické korozi vroucími kyselinami, vroucími neutrálními kapalinami a/nebo jejich parami, revize normy z r. 2011, vyhlášením 9/2017

- ČSN EN ISO 28706-3 Smalty – Stanovení odolnosti vůči chemické korozi – Část 3: Stanovení odolnosti vůči chemické korozi alkalickými kapalinami v hexagonální nádobě nebo ve čtverhranné skleněné láhvi, revize normy z r. 2011, vyhlášením 8/2018

Do působnosti TNK 40 patří soubor technických norem ČSN EN IEC 60721 (dříve jen ČSN EN 60721) Klasifikace podmínek prostředí, kde jsou klasifikovány skupiny parametrů prostředí a jejich stupně přísnosti, kterým je výrobek vystaven při přepravě, manipulaci, skladování a v různých podmínkách provozování. Normy specifikují různé klimatické a chemické podmínky prostředí, které mohou vyvolávat i korozní poškození. Na tuto klasifikaci navazují systémy zkoušek výrobků včetně jejich odolnosti proti koroznímu poškození. Systém norem je určen pro celé výrobky nebo sestavy a základním cílem je ověření funkčnosti výrobků bez ohledu na případné korozní poškození povrchových úprav a/nebo materiálů. Ve sledovaném období byly vydány tyto normy:

- ČSN EN IEC 60721-3-1 ed. 2 Část 3-1: Klasifikace skupin parametrů prostředí a jejich stupňů přísnosti – Skladování, revize normy z r. 1998, překladem 11/2018;

- ČSN EN IEC 60721-3-2 ed. 2 Část 3-2: Klasifikace skupin parametrů prostředí a jejich stupňů přísnosti – Přeprava a manipulace, revize normy z r. 1998, překladem 10/2018.

Informace o vydání nových ČSN jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách ČAS (www.agentura-cas.cz). Podrobnější informace o jednotlivých normách z oboru koroze a ochrany proti korozi mohou případní zájemci získat v Centru technické normalizace SVÚOM s.r.o. (www.svuom.cz), popř. u zpracovatele příslušné normy.